Seriál Will Trent

Já vím, že vybírat si seriál podle roztomilé čivavy na plakátu a v traileru nemusí být úplně nejlepší nápad, ale u Willa Trenta klapnul na jedničku :o). Jde o další novinku, na kterou mě přivedl web Serialzone, a je to detektivní seriál, který má dokonce i knižní předlohu (a ano, jen co si obnovím průkazku do knihovny, brousím si na ni zuby :o)

Hlavní hrdina, zvláštní agent Úřadu pro vyšetřování státu Georgia Will Trent je svéráz a tak trochu samotář, kterého kvůli jeho poslednímu případu odhalení korupce nemají policejní kolegové vůbec v lásce, jenže Will je extrémně dobrý detektiv, který vidí věci, jež všichni ostatní přehlédnou, a navzdory tomu, že mu sociální interakce dělá trochu problémy (resp. je mu spíš jedno, co si o něm ostatní myslí, a prostě se snaží dělat svoji práci, jak nejlépe umí), si ho stejně během prvních pár minut zamilujete, protože než dorazí na místo činu, snaží se udat v útulku čivavu své zesnulé sousedky (a nutno říct, že nakonec neúspěšně, protože je prostě měkkosrdcaté zlatíčko :o), což byla tak neskutečně vtipná scéna, že jsem se u ní chechtala nahlas a bylo de facto rozhodnuto. To že pak případ vraždy, který Will vyšetřuje, neodpovídá běžným scénářům a klišé, byl už jen bonus navíc a závěrečný hřebíček do rakve stvrzující moje nadšené sledování tohohle seriálu. A že jsem si ho užila až do samého konce, který byl navíc solidní emocionální ždímačkou :o). Dokonce byl tenhle seriál jednou z malých útěch, když jsem musela na dovolené balit na cestu domů – před odjezdem jsem totiž stihla zkouknout jen první dvě epizody a utěšovala jsem se tím, že se po návratu budu moct koukat na Willa Trenta (víte v rámci takového toho hledání pozitiv a věcí, na které se můžu ještě těšit :o)

Jakožto záložní majitelka dvou čivavích kluků jsem se pak v průběhu seriálu mnohokrát pochechtávala nad Willovou Betty (a zejména nad tím, že svého páníčka vůbec neposlouchá přesně jako ti naši raubíři :o), byť tahle miniaturní psí postava nemá vlastně v seriálu moc prostoru a vždycky se tam jen mihne v nějaké pidiscéně, kterou si z mého pohledu ukradne zcela pro sebe :o). Takže nečekejte žádného Komisaře Rexe, tady je hlavním hrdinou a vyšetřovatelem opravdu Will Trent a jeho kolegové a blízcí a Betty tam působí jen jako takový tmel a polidšťovací ukazatel emocí :o). A pokud by si vás Will nezískal svojí láskou a starostlivostí o čivavu, kterou vlastně ani původně nechtěl ("Myslíte, že může mít pes zraněné city?"), rozhodně vás chytí za srdce svou minulostí, kdy coby sirotek vyrůstal po dětských domovech a pěstounských rodinách, kde si zažil své (včetně fyzického týrání), a navíc trpí těžkou formou dyslexie, což se ale všechno dozvídáte v postupných malých dávkách a někdy si to uvědomíte až zpětně (např.

jeho problém se čtením je vlastně patrný hned v pilotu, kdy odmítne policistovy poznámky s tím, že kdo má jako ten jeho škrabopis luštit a ať mu to přečte – ale v tu chvíli jsem to ještě přičítala jeho lehké aroganci a vzdoru vůči otevřenému nepřátelství kolegů). Malinko srdcervoucí je pak i vztah Willa s jeho láskou Angie, se kterou se zná už od dětství právě z oněch pěstounských rodin a dětských domovů a snaží se o jakýsi smysluplný vztah, ale dost často ztroskotávají a vzájemně si ubližují, protože jak správně řekla Angie jsou oba rozbití a zjizvení (ve Willově případě asi víc na těle než na duchu, u Angie naopak), ale na druhou stranu je zase jasné, že jsou svým způsobem jediní, kdo může chápat, co to všechno obnáší, a vzájemně si porozumět, protože si prošli tím stejným peklem. A musím říct, že představitel Willa, Ramón Rodriguez, to všechno skvěle zahrál – ať už poker face Willa v pracovním módu, kdy se ani jednou jedinkrát neusměje (přestože v civilu vypadá jako velký pohodář a má moc hezký úsměv), nebo všechno to pohnutí, když ho Angie zraní něčím, co mu vmete do tváře (vlastně se ani nezamračí nebo tak něco, ale z toho, jak mu ztuhnou rysy, víte, že ťala do živého).

Seriálu nechybí napětí, zajímavé případy a samozřejmě ani sem tam nějaké to dojetí. Přiznám se, že jsem si velice brzy oblíbila vlastně všechny postavy, přestože jsem třeba Angie a vlastně i jejího nového parťáka Ormewooda moc nemusela. Jenže časem zjistíte, že i když to ze začátku vypadá, že je Angie ve vztahu s Willem jediná, kdo ubližuje, při bližším zamyšlení vyleze na povrch, že Will ve snaze vyřešit případ a vyhrát, umí po Angie taky žádat víc, než je zdrávo. A stejně tak Ormewood zpočátku působí jako pěkný syčák a osina v zadku, ale vyvrbí se z něj vlastně celkem prima chlap s vlastními kostlivci (a drsňák a sem tam roztomilý bručoun: "Já nejsem zraněný, jen mě to trochu bolí!" :o). Regulérně se mi teď po dokoukání po postavách stýská a určitě si dám s vervou a nadšením líbit další sérii, která už je díkybohu údajně plánovaná :o)